KLIMATEX-TUFO MORAVIAMAN, Otrokovice 18.6.2016
Rok se s rokem sešel (vlastně ještě ani né - loňský Krkonošman se konal „až“ 4.7.) a už se trmácím na Moravu a v autě přemýšlím, jestli příprava byla dostatečná. Zima opět běžkám nepřála, ale něco málo se najet dalo (mrzelo zrušení Blatenské 10h, tam je to vždy o vytrvalosti, takže ideální příprava). I některý závody jsem letos oželel a šel raději běhat nebo se svézt na kole. Hlavní bylo se nezranit nebo to s tréninkem nepřehnat (únavový zranění nejsou dobrý!). Ono to „naštěstí“ s rodinou moc nejde se sbalit kdykoliv by člověk chtěl a na jak dlouho by chtěl, tak to funguje jako takový „omezovač“, což je vlastně dobře!
Je pátek odpoledne, jsem na prezentaci a studuju plánky tratí. Už zítra se konečně dočkám a dozvím, jak to všechno dopadne. Lehký nachlazení mě už nemůže rozhodit a zjišťuju, že se neskutečně těším. Jsem tu sám(bez rodiny), tak mám podezřelej klid na přípravu a roztřízení věcí do depa atd. Večer při rozpravě ještě potkávám kluky - Bohdana Hofreitra a Luboše Racka.
Na ubytovně docela dlouho povídám se sousedem-Petrem, kterej se přišel zeptat, co dělat v případě defektu. Trochu rozebíráme techniku, pak mu dávám aspoň montpáku a kecáme obecně o taktice, jak by to zítra mohlo vypadat. Něco takhle dlouhýho jede vůbec poprvé…(i neopren má půjčený a plavání chce jít prsama, na kole v kuse ujel nejvíc 60 km, zato je dobrej běžec, tak říkám, že to je dobře bo na tom běhu se rozhoduje…) Já se ohlížím a sleduju, jak se to u mě vyvíjí – před pár lety by mě nenapadlo dát nějaký delší triatlon, natož železňáka, pak se to stalo a v roce 2014 dáváme „Slováka“ a vloni Krkonošmana. Letos padla volba na Moraviamana s tím rozdílem, že u předchozích dvou podniků byl jasný a „jediný“ cíl – dokončit. Tady tedy také, ale už přemýšlím i o lepším času a i počasí se zdá být přívětivější! Sice teplo, ale né neskutečný vedro, jak tomu bylo vloni i předloni!
Ráno se s Peťou akorát scházíme před ubytovnou a jdeme společně cca 300 m do zázemí k depu. Tady si nacházíme svoje místečko a připravujeme věci. Opět se potkáváme s Bohdanem, Lubošem a Pupkanama a depo se začíná hemžit a zaplňovat! Je čas se začít soukat do neoprénu (teplota vody těsně pod limitem/22,6 st.C/, takže povoleny) a trochu se rozplavat. Pak už nás ženou ven za nataženou pásku, aby nám pořadatelé stihli popřát příjemný zážitek J, a už je odstartováno!
Plavání na 3 kola s výběhem. První bóje je dostatečně daleko, aby se startovní pole natáhlo, takže celkem bez problémů. Jen u bójek je hustěji a přecházíme na pár temp na prsa. Hned u první mě pošimrala něčí noha na nosu. Jaká to mohla být rána být o 10 cm vpředu! Nakopnutí žábovou nohou by mohl být slušnej knock out… Postupně se tvoří skupinky. Plave se parádně a občas jdu do háku. Je to fajn, nemusí se sledovat směr. Ale po chvíli koukám, plaveme úplně bokem. Znejistěl jsem a rozhodoval, jestli se ze skupinky odpojit a namířit si to do hlavního balíku. Vydržel jsem a u další bóje se to zase všechno pěkně srovnává.
Po posledním kolečku už míříme do depa. Převlečení bez problémů a už vybíháme na asfalt, kde můžeme „naskočit“ a začít ukrajovat km z prostřední disciplíny. Jede se na 4 kola. Trať ve tvaru obráceného a pokřiveného písmene T. Cca 8 km na jednu stranu, otočka a zpět (zde při průjezdu zázemím občerstvovačka) a na druhou stranu s krátkou odbočkou a otočkou, pak na nejvzdálenějším místě opět otočka a následně už rovnou opět do zázemí… Kratší část o poznání rovinatější, druhá a delší část s obávanym výjezdem ke kapličce (slušnej kopec cca 300 m dlouhej) a několik dalších zvlnění na trati. První okruh pohoda, druhej taky, průměr sice lehce padá, ale úplně v klidu. Ve třetím krize! Nějak to nejede, jsem unavenej a docela začínám pochybovat, jak takhle dál! Rychle slupnu nějakej gel a doufám, že se vrátí dobrá nálada a psychika bude opět OK! Ano, povedlo se. Sice to nějakou dobu trvalo, ale čtvrtý okruh už se mi jede znatelně líp. Úplně mám pocit, že to letí… no podle časů to bylo skoro stejně „pomalý“, jako „protrápenej“ třetí okruh, ale ten pocit…J. Celkově to nebylo tak rovinatý, jak jsem čekal a až dost těch otoček. Chápu, že organizátorsky udělat okruh bez obrátek je logisticky náročný, ale 3 obrátky mi přišli skoro až moc… Výhodou je, že pořád někoho potkáváš, takže je co sledovat.
Poznámka k občerstvení – na kole je to zásadní. Zde je prostě potřeba jíst. Ať už doplnit již ztracenou energii nebo zazásobit na běh. Svůj „jídelní koutek“ si vezu v napěchované kapsičce na rámu – jsou tam gely, magnesko, tyčinky, ener.tablety… Skoro nic z toho nepotřebuju, pouze postupně odtrhávám na rámu přilepený tyčinky „lepivky“ a jinak si vystačím s tím, co stihnu uzmout od pořadatelů při průjezdu občerstvovačkou. Organizačně super, není třeba zastavovat a přitom se stihnou vyměnit bidony, čapnout kousek banánu a tyčinky a někdy i gel. Jednou jsem si nevšimnul, že byl gel už otevřený a jak ho držím pěkně pevně, abych ho nevytratil, tak z něj vytlačuju celej obsah, samo na sebe a na kolo! Bidon s vodou byla záchrana – rychlá sprcha a je to OK.
Závěrem čtvrtýho okruhu už začínám být myšlenkama na běhu. Koukám na čas a propočítávám. Netajil jsem se tím, že bych chtěl zajet „osobák“, takže pod 10“45 a co víc, třebas to zkusit stlačit k nebo pod 10h!!! Časově jsem na tom zatím dobře. Aby to vyšlo, musel by být maraton za 4:18, což se může zdát v pohodě, ale pokud dojde fuel nebo se dostaví křeče, nemusí to být tak jednoznačné. (do magických 10 h zbývalo rovných 3:33). Závěr tedy vyťapávám, v depu převlíkám botky. Hned na začátku depa je občerstvení, velkej sud s vodou a houbičkama! Parádní osvěžení! Čapnu melouna a colu a jdeme do „závěrečný“ fáze J. Běh taky na 4 okruhy a vede po trati cyklistiky, takže už přesně víme, co nás čeká, kde je obrátka a kde občerstvovačky. Je to tak půl na půl – slunce/stín. Občerstvení každých cca 2,5km, takže jsme vlastně pořád na občerstvovačkách J. Sluníčko pálí, ale občasný závan větru nás nenechá přehřívat, což je super! Hned od začátku se potkáváme s Michalem Havlíčkem, ten už sleduje dění z kola (šel štafetu), jak já mu to kolo ve třetím okruhu záviděl… První a druhý okruh naprosto v pohodě, jsme ve trojici a kluci hlásí, že tempo i s občerstvovačkama je bohatě do 5 min/km. Nahlas říkám, že takhle rychle jsem to jít nechtěl a že bych si měl zvolnit… kluci na to hned – neboj, ono to zvolní samo J. A měli pravdu. Jestli to až sem byla pohodička (půlmaraton za 1:43:46), tak ve třetím okruhu začíná škubat stehno. Ajaj, že by zase ty křeče… zatím jenom náznaky! Od prvních příznaků neuběhnu daleko a už stojím a propínám. Postupně zkouším rozeběhnout a různě přizpůsobovat došlap, ale nic nepomáhá. Magnésko jsem už spotřeboval a další mám v depu. Kdyžtak se pro něj v průběhu do posledního kola zastavím, ale to je ještě daleko… Několikrát mě to zastavuje, naštěstí jen na chviličku a můžu klusat dál. Ke konci okruhu už můžu běžet konstantně bez zastávek, tak jen občerstvuju a jdu na poslední okruh. Časově už věřím, že osobák padne, teď je ve hře oněch 10 h! Čas letí a já se „plazim“. Na poslední kolo zbývá rovných 55 minut! Tolik mi trvalo zrovna dokončené 3 kolo. Vnitřně bojuju s tím, jestli se hecnout nebo si to vyloženě užít a v klidu „doťapat“. Zkouším z klusu trochu zrychlovat, ale hned mě škubání ve stehně usměrňuje a dává najevo, že takhle ne! Čas u občerstvovaček se sice prodloužil, ale křeče už jsou zažehnány… Cíl v dohledu! Cíl na dosah! Jsem v cíli! Čas oficiální časomíry ukazuje 10h 4min a 42s.
Po proběhnutí cílovou bránou nám věší na krk medaili a předávají skleničku šampáňa. Ťukáme si s kolegou, co už se válí na trávě. Za chvilku už nám dávají vyplněnej diplom (i v tomhle stavu si všímám, že mi vypsali o hodinu lepší časJ). Teď budu určitě pár minut sedět, odpočívat a čekat, co na to tělo a nohy. Kupodivu docela dobrý, zvedáme se a míříme k občerstvení. Tady neutralizuju chutě nealko pivem (malí kluci si hrajou na výčepní a hádají se, kdo natočí další kelímek J), dáváme toustíka a melouny a je nám fajn! Zároveň popoháníme ostatní borce do dalšího okruhu… Super bylo povzbuzovaní lidí evidentně z týmu Pupkanů. Jakmile v dálce rozpoznají Wiťácký dres, tak fandí o 106 a opravdu to pomáhá.
Pomalu se sunu pobalit depo a jdu na ubikaci. Dávám sprchu, beru kolo a jedu se ještě mrknout na trať. Potkávám opět známé tváře, fandím a zjišťuju, že mám hlad… Blízká pizzerie to jistí (to už je taková tradice). Petr doráží něco po devátý a opět kecáme… Před půl jedenáctou slyšíme komentátora, jak žene do cíle posledního závodníka (Šilhána) a začíná ohromnej ohňostroj! Skvělý zakončení!
Domu odjíždíme v neděli brzo ráno – Petra vezu do Prahy, jinak by jel Pendolínem až někdy v poledne… takhle je po devátý v Praze J a já na oběd doma! Fajné to bylo a už začínám přemýšlet, co bude příště…
Závěrečné bilancování.
Celkem 10h 4min 46s (3,8km plavání, 180km kolo, 42,2 běh), 42.místo celkově, 14.v kat.
Plavání: 1:07:27, (1. 22:21, 2. 22.37, 3. 23:08), depo 1:37
Kolo: 5:15:58, (1. 1:14:53, 2. 1:15:54, 3. 1:21:09, 4. 1:21:55), depo 1:08
Běh: 3:38:36, (1. 49:17, 2. 54:29, 3. 55:17, 4. 1:00:20)
Cíl dosažen a splněn J.
A těch necelých pět minut do deseti hodin? To je otázka, z čeho je ukrojit – Plavání? Kolo? Běh? Z každýho minutku a půl ? J. To se určitě takhle nedá brát, protože skutečnost je úplně jiná, než plány na papíře. Teď už vím, že to není nereálný a tudíž je motivace a chuť si to zopáknout…J. Jen je otázka kdy a kde. Každopádně vždy s pokorou a stále tím hlavním, proč to děláme – v rámci možností si to užít a ve zdraví dokončit! Během toho dlouhého dne se mění fyz.i psych.stav jak na houpačce a jsou chvilky, kdy si to člověk vyloženě v euforii užívá a vzápětí, kdy se proklíná a říká si, proč! Je tam tolik faktorů, který výkon v den D ovlivňujou a nikdy se nedá dopředu říct, jak to dopadne… a v tom je asi to lákadlo/pokušení – ta nejistota poznat nepoznané…
Jirka Šilhan, WITTE Bike Team
Foto: Czechtriseries.cz
Záznam ČT Sport
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10155440826-triatlon/316297371361001-moraviaman-2016/
Komentáře
Přehled komentářů
Jsem rad, ze kdyz jsem si ted poridil omezovac treninku, budu davat ironmany taky za deset.
Re: .
(j.š., 25. 7. 2016 8:43)ani nechtěj vědět, co jsem si k tomu doma vyslechl....:-)))
.
(Předseda , 23. 7. 2016 7:12)Co to je za hroznej název závodu? Ještě že to nesponzoruje třeba pampers..klobouk dolů za ten čas, je to pro mě nepředstavitelné..
.
(perry, 24. 7. 2016 8:52)