MORAVIAMAN, Otrokovice 24.6.2017
Tak, a je to tady zase! Nastal čas na další zkoušku, kterou dávám pouze jednou ročně. Volba na „železňáka“ padla opět na tuzemský Moraviaman – MČR v dlouhém triatlonu. V Praze vyzvedávám Petra, se kterým jsme se poznali vloni právě tady a jedeme společně přes nekonečný staveniště na D1 a nějaký ty zácpy na Moravu. Po příjezdu je dostatek času na prezenci, ubytování i přípravu všech věcí do depa. Ještě po večeři si jdeme projít část nový běžecký tratě, hlavně okouknout kopec, kterej na nás čeká při běhu! Tentokrát se nemluví nejvíc o výjezdu ke kapličce na cyklistické části, ale probírá se právě tento úsek pokřtěný pořadatelem na Energy Lab po vzoru kopce na havajském IM. Tenhle kopec by nám v „normálních“ podmínkách určitě nepřipadal jako „kopec“, zvlášť v našem krušnohorském měřítku, ale tady s ohledem na okolní krajinu se opravdu dá o kopci mluvit a hlavně z nás tahal neskutečně moc energie! (taky to bylo asi i tím, že těch sil v závěru dne už moc nezbývalo…). V podvečer, ještě před „povinnou“ rozpravou, stíháme změřit teplotu vody, protože stále nevíme, jestli bude plavání s nebo bez neoprenů. Ponořujeme hodinky a teplota se ustálila na 25 st. a vytoužená 24-ka tam naskočila až později po vyndání z vody, takže zase z toho nemůžeme nic usuzovat (hodinky bohužel neměří desetiny). S nejistotou tedy jdeme na rozpravu, kde nám je potvrzeno, že rozhodne až ranní měření rozhodčích. Pak už jenom kontrola připravených věcí a ve vedru při otevřeným okně usínáme.
Ráno se budíme do až moc krásnýho dne :-). Snídani zvládáme v pohodě, bereme věci a jdeme na přejímku a uložení do depa. Pokukujeme po ostatních, jestli začnou vybalovat neopreny nebo ne. Trochu se uklidňujeme tím, že jestli byla včera voda na hraně, tak se přes noc určitě neohřála, tak by to mohlo vyjít… Po chvilce máme jasno. Nevyšlo. Oficiální verdikt zní 24,8°C., limit 24,6°C, takže bez neoprenů. Zklamání je vidět všude okolo. Rozhodit jsme se ale nenechali. Tahle varianta tady byla ve vzduchu už pár dní dopředu, vedro v týdnu udělalo své… Aspoň to bude poctivý se vším všudy! Ještě nám rozhodčí sdělují, že ve třech metrech má voda 23,8 m, ale tam se prej nedostaneme…:-).
SWIM
Jdeme tedy zkusit to kafe. Opravdu to bylo teplý, takže v pohodě chvilku rozplaváváme. Po vylezení a čekání na start nám moc velký teplo tedy nebylo. Start přesně v 7:00 proběhl v poklidu, prvních pár temp a je vše v pohodě. Až mě to překvapuje, jak to jde dobře… v zápětí ale panikařím a nějak zahlcenej nemůžu vydechovat do vody, takže přecházím na prsa a zkouším to zklidnit. Moc to nejde! Zase pár kraulových temp a zase nějakej blok, takže zpátky na prsa a už si nadávám, co to vyvádím! Konečně se uklidňuju, chytám rytmus a pak už obkroužíme 3 okruhy úplně v poklidu! I se občas za někým svezu… Čas ale bez neoprenu špatnej, nicméně očekávanej (aspoň jsem si porovnal čas s loňskem, kdy byla guma povolena, rozdíl dělá 10 minut na 3,8 km).
BIKE
Konečně disciplína, v který se cejtím nejlíp. Jen je potřeba dávat pozor, aby to člověk nepřehnal a nechal si nějakou rezervu na závěrečný maraton. Jedu pocitově a rychlost i průměr je podle představ, takže super.
Každou chvíli něco uzobnu a čekám, jestli přijde nějaká krize (vloni myslím ve třetím okruhu ze čtyř). Jde to pořád dobře, jen se už dost smažíme na slunci a vůbec poprvé používám vodu z občerstvovaček i na polití! Chlazení docela pomáhá, tak se to dá vydržet. Horší to je s větrem, kterej postupně sílí a ke konci už je to hodně znát. Závěrečný km z poslední otočky jsou ale po větru, takže OK. Čelo závodu je už dávno na běžecké části včetně Peti Vabrouška, kterej se na kole propracoval hodně dopředu.
RUN
Čekají nás dva okruhy/půlmaratony. Povětšinou na slunku a rozpáleným asfaltu. Úplně nová trať vede nejdříve po cyklostezce podél řeky Moravy až někam do nedohledna (to bylo docela na hlavu!), pak ještě jedna slepá ulička po panelce, aby pořadatel dohnal potřebné km a zase zpátky. Na dvou místech nás aspoň hasiči kropí mobilní sprchou… Nádhera! Druhá část půlmaratonu byla absolutně odlišná – zvlněný profil včetně obávaného kopce. Hned, jak se podběhnou koleje, a cesta se začne zvedat, přecházím po vzoru závodníka před sebou do chůze! Trvá to jen pár metrů a už se rozbíháme a cupitáme nahoru. Jsou tu i nějací fandové, to bylo příjemný a i za krk nás polejvali :-). Když jsme nahoře (zrovna na místě, kam jsme včera došli pěšky), pouštíme se do neznáma a za horizontem raději sklápím oči, protože následuje mírnej sešup a pak zase nahoru! Naštěstí nás v dálce upoutá pohled na stanoviště občerstvovačky! Je to ale ještě pěknej kus! Odsud tedy přes další hup na polní cestu a další rovinka k otočce (tady je aspoň kousek ve stínu!) a pak zase celý zpátky. Takže opět občerstvovačka a na Energy Lab, ale z opačné strany, pak už jenom seběh až do zázemí a po druhém okruhu už do cíle! Obecně mi tyhle úseky - panelka a šotolina neseděly, nějak víc jsem se musel soustředit na došlap a hned to bylo znatelně jiný, pomalejší tempo. Prvních cca 15 km šlo bezvadně a podezřele dobře, pak to ale začalo tuhnout a byl jsem rád, že nemusím chodit! Nebyla to krize (aspoň jsem to tak necítil), ale prostě celkovej útlum a nešlo běžet rychleji! Už to bylo čistě o tom se „nějak“ dostat do cíle! Myslím, že jsme na tom byli všichni hodně podobně (teda až na štafeťáky, u některých jsem zaznamenal jenom průvan, jak se kolem přehnali). Asi opravdu to vedro udělalo své (prý přes 35 ve stínu). V tu chvíli mi to ale až tak hrozný nepřipadalo, ale na výkon to vliv rozhodně mělo. Snesitelný mi to možná připadalo i proto, že jsem na občerstvovačce objevil drcenej led – hned si ho sypu na hlavu… v zápětí se mě obsluha ptá, jestli nechci párek v rohlíku, to se zvládnu jen pousmát a odmítnout (docela dobře si teď dokážu představit, jak se ten párek v tom rohlíku asi cejtí… myslím, že jsem na tom dost podobně = uvařenej a čekající na svůj konec…:-). Né, tak hrozný to zase nebylo…:-).
Pěkný a zajímavý bylo sledovat čelo, jak se jezdec na MTB přesunuje s vedoucím závodníkem a když už se vedení ujal Petr Vabroušek, vsadil bych, že to zase vyhraje… nakonec byl ještě dostižen a předstižen dvouma závoďákama. I tak je to Terminátor, jak mu tam doma říkají…:-).
Cíl si každej zaslouženě vychutnává! Foto, medaile, šampáňo… Nepopsatelný pozitivní pocity, i když čas byl daleko za očekáváním. Vzhledem k okolnostem – plavání bez neoprenu, celá cyklp a téměř celá běžecká trať na pekelnym slunci, maximální spokojenost!!!
Jídlo a občerstvovačky:
Celkově jsem spotřeboval minimum gelů (2 enduráče a jeden rychlej na kole, na běhu max. 3 malý 30 gramový) a 2,5 power bike baru (lepivka). Docela se dařilo uzmout na kole kousky banánů a tyčinek, i jednu půlku toastu, nejvíc překvapil párek v rohlíku! Banány, rozinky, melouny – ten solidně osvěžil. Díky tomu teplu nebyla potřeba nějakého většího příjmu. Občerstvení v podobě namazané housky atd. jsem zavrhnul předem. Večer to doháníme tradiční pizzou, to už i s Petrem, kterej si jako jeden z mála v tomhle počasí udělal osobák, a to o hodinu a půl! :-). Pizzu jsme do sebe ani jeden nenasoukali, tak máme k snídani :-). Opět uleháme a jen vidíme záblesky závěrečnýho ohňostroje.
Fajné to bylo!
.
(perry, 17. 7. 2017 12:58)