Pilsentrail
Five Climbs Marathon: Na Pohodnici - Čilina - Maršál - Radyně - Stradiště
Asi to vezmu pěkně od začátku, tedy ne jen závod, ale to co bylo před ním. Na začátku května beru dovolenou a s manželkou Stáňou odjíždím na týden na chatu, se záměrem se rozpohybovat. Takže beru věci na běhání a kola. Během dovolený něco poběhám a něco natočím na kole. Nohy drží, nic nebolí a tak jsem spokojen. Po návratu z chaty si začínám pohrávat s myšlenkou na KV půlmaraton. V hlavě si to rovnám a plánuji na víkend před půlkou něco delšího na zkoušku KV -> Loket a zpět (22 km). Říkám si, že podle toho jak to půjde se přihlásím nebo ne. V tento týden přichází sdílení informace od Perryho na Pilsen Trail - prohlížím si to a líbí se mi to. Hlavně je to kolem Starého Plzence kde to znám a mám to tam rád. Nevěnuji tomu až tolik pozornosti, ale někde v hlavě to zůstává. V neděli dávám dle plánu delší běh a cítím se dobře, takže hned v pondělí se přihlašuji do KV na půlku (přeci jen domácí akce a tým musí být vidět). Od této chvíle se vrací myšlenka na Pilsen trail, říkám si, že když ta půlka nějak půjde, tak se asi přihlásím. Hned od začátku mám oko jen pro trať 44,44 km, kterou pak organizátor prodloužil a hodilo to 45 km. Oproti trati 33 km se tam šplhá na Radyni a běží přes Starý Plzenec kolem domečku po babi, což se mi líbilo. Je sobota KV půlmaraton - atmoška supr a s během i výsledkem jsem spokojen. A teď to přichází - v neděli večer vítězí něco nad zdravým rozumem a posílám přihlášku a platím startovné. V momentě kdy odešla platba se začínám potit:-) V pondělí v práci debatuji s Gumofkou, který se přihlašuje na 33 km a po té se přihlašuje i Perry, který to celý zavinil:-) za což mu dnes (kdy už to mám za sebou) děkuji. Od úterý už jsou stavy -> nervozita, těšění a příprava.
Přichází den D. Budíček 6:00, pořádně se nasnídat atd. Kolem 9:00 jsem na prezentaci, beru číslo i pro Gumofku a píši mu SMS (něco jako pohoda číslo mám a je 14 C pod mrakem), chvíli na to začíná pršet:-(. Přijíždí Perry s Vlaďkou a chvíli po nich i Gumofka. Předáváme si číslo, chvilku kecáme a pak se jako jdeme s Gumofkou lehce klusnout (nevím proč asi ze zvyku). Start se blíží a tak řešíme v čem běžet - jen krátký a nebo lehkou bundu. Nakonec narychlo jdeme do krátkého. Před startem si s Gumofkou podáváme ruku a přejem si šťastnou nohu:-) Je 10:00 a je tu START.
Rozbíhá se to a já si říkám jen pěkně v klidu. Kluci mizí někde se špičkou startujících. Užívám si pěkné cestičky a vcelku se běží dobře. Trať je vedena opravdu přes pěkný místa v lese. Asi na 13 km mne dobíhá holčina s vodičem, zaháčkuju se za ně a snažím se držet krok - jde to a tak dobíháme na druhou občerstvovačku. Oni jdou dál, já si dávám rozinky a ionťák a pokračuji směr Maršál. Těsně před Maršálem potkávám Vlaďku, která zapomněla odbočit na své trati. Snažím se na hodinkách najít pro ni únikovou cestu k cíli, ale ciferník je příliš malý. Dávám jí alespoň proteinovou tyčku a jdu dál.
Za Maršálem začíná lehce rosit z oblohy a já si v ten moment říkám jo to je ono, jen ať přijde sprcha:-) Nic z toho není a tak sbíháme do Sedlece kde se dělí tratě 33 km na Rotundu a do cíle a ty chtiví po kilometrech hurá na Radyni. Až sem to vcelku šlo a i to běželo, na občestvovačce 22 km přišla zeď, prostě na mne skočila krize, která se do mne zakousla. Možná to byla i hlava při pohledu na vrchol Radyně, nebo to byl součet všeho. Začínám bojovat a říkám si, že na tak dlouhé trati ta nějaká krizička přijít musí. Ale proč tak brzo!!! No nic jdeme (to je výstižné) od teď se běh mění častěji v rychlou chůzi. Přebíhám silnici dole v Plzenci a proti běží (letí) Bystrouš (Tomáš Bystřický). Pán řídící dopravu mne informuje, že je první a že mu to jde. V duchu si říkám, kdo se tě ptal na tvůj názor. A jak pomalu stoupám a i pomalu přemýšlím, říkám si, že to tomu Bystroušovi opravdu letí - já 23 km a on 34 km, na druhou stranu si to moc neužije, když to jen tak rychle prolítne. Procházím v Plzenci kolem domku kde fotí Stáňa, mám toho dost a nejraději bych otevřel branku a skončil to. Kolem Radyně se nemůžu rozběhnout ani na rovině, prostě krize jak barák - tělo neposlouchá. Točíme to na Andrejšky, pěkný lesní cestičky a říkám si teď to přijde, finální výstup na Radyni. Sleduji šipky na zemi a najednou šipka říká teď vpravo. No to si Hasák (organizátor) dělá pr... začínám stoupat podél lomu ke skalám na Radyni, zařazuji pohon na všechny čtyři, uzavírám diferenciál a chytám se stromečků a přitahuji se nahoru. V tento okamžik jsem dost sprostý a protože jsem tam sám tak to ventiluji nahlas. Zdolávám vrchol a nějak přehlížím značení, jsem u skal a říkám si tudy asi ne. Nebo, že by to byl zase nějaký organizátorský vtípek:-) Rozhlížím se a objevuji šipečku, trochu se rozklusávám a na občerstvovačku na Radyni běžím, nebo se o to alespoň snažím. Opět rozinky a trocha vody, následuje čestné kolečko kolem Radyně což není moc pěkné. Vysoké schody, se kterými mám problém a pak lezení dolů po žebřících. Teď už jen seběhnout dolů a pak ještě 10 km. Zjišťuji, že běh z kopce dolů mne ničí. V kopci stojí Stáňa a fotí, zastavuji u ní a říkám: já to dnes nepřeperu, já to prostě neukopnu:-) Dostávám podporu, že je to dobrý a že to určitě dám i kdybych do toho cíle měl dolézt po čtyřech. Je krásný jak mne ta moje manželka zná. O kousek dál začíná tikat v pravém lýtku, že by křeč a byla to křeč. Polykám pytlíčky s magnéskem a doufám, že to povolí. Nemysli na to a mazej do cíle říká moje hlava, Přebíhám silnici a ten stejný pán řídící dopravu mi sděluje, že nejsem poslední. Jsem na 35 km a stoupám kopec k Rotundě, před sebou vidím pár lidí, kteří mne předbíhali na Radyni. U Rotundy je předbíhám a jdu do posledního stoupání. Jo, nevím čím to je, ale začínám zase trochu víc běžet (nebo alespoň imitovat tento pohyb).
Na posledním vrcholu už velím sám sobě a teď už musíš běžet, přeci se tu nechceš trápit ještě dlouho. Poslední zakufrování (přehlídnul jsem značení) a hurá podběhnout silnici a už vidím Letkov (cíl), ještě oběhnout solární elektrárnu. Je velká a tak to ještě chvilku trvá, ale vidina cíle a konce trápení je silná a tak běžím. Seběh dolů, už vidím rybníček a cílovou zónu. Přibíhám včas zrovna vyhlašují vítěze, vkládám čip do cílové kontroly a oddychuji si. Mám radost, že jsem to zdolal a několikrát se překecal to nevzdat. Organizátor mi dává lístek s časem a mezičasy, po chvilce mi říká tak se uprav a padej na bednu jsi v kategorii druhý. Přebírám cenu, asi dávám úsměvy nebo dělám ksichty a moc nevnímám - jsem na kaši:-) Zjišťuji, že Perry urval třetí místo a Gumofka krásný šestý. Ostudu jsme v Plzeňském kraji neudělali. Odjíždíme. Doma si dávám vychlazený Plzeňský a regeneruji.
Sorry, že jsem se tak rozepsal. Byl to dlouhý závod a tak je to dlouhý čtení. Organizátorům dík za pěknou trať a za rok v Letkově:-)
Bob
Výsledky:
http://pilsentrail.cz/wp-content/uploads/2015/05/2015_pilsentrail_vysledky.html
Fotky:
Komentáře
Přehled komentářů
Skvělý výkon, gratulace oběma vyznamenaným. Nejočekávanějším závodníkem v cíli jsem byl nakonec stejně já, protože jsem svým autem s bannerem WITTE Bike Team zablokoval vjezd autobusu trénující Viktorky Plzeň do areálu.
Každopádně závod nádhernej, perfektní trasa, skvělá organizace, na občerstvovačkách milí a ochotní lidé, perfektní počasí..tak nějak to vše správně zapadlo..
.
(Předseda, 1. 6. 2015 22:16)