Slovakman 2014
15. 8. 2014
Slovakman 2014, Piešťany, 2.8.2014
Reportáž z účasti na svém prvním dlouhém triatlonu.
S ohledem na předchozí závody bez reportů (určitě by si to některé zasloužily), již něco k této akci sesmolit musím, nehledě na to, že něco po nás chtěno bylo. Když už, tak se vším všudy, dokud je to v živé paměti. Pokud by někdo chtěl jen fakta, ať přeskočí úplně na konec, kde jsou uvedeny časy a výsledky.
Vezmeme to pěkně popořádku.
Ještě doslova před pár lety, možná jen před rokem by mne nenapadlo, že bych mohl dát Ironmana. To hlavně kvůli plavecké části. Sice jsme celkem poctivě každý týden se Suchošem, Bobem, příležitostně Děbim nebo Honzou Brožkem jezdili do bazénu, ale šlo „jen“ o plavání a žádný cílený trénink nebo cvičení techniky… Přes léto bylo nejlepší plavání na tatrovický přehradě. Od hráze na konec přehrady a zpět krásný dva kiláčky. Hlavně koncem léta, když už se nad hladinou povaluje hustá mlha, že by se dala krájet 
. V neoprenu jsem nabyl dojmu, že by to mohlo jít. Sice už se nezlepšovala rychlost, ale naopak snižovala únava, a o to mi od začátku šlo. No a když Perryho první pokus na Ironmana vloni nevyšel (kvůli zranění) a převelel si startovný na letošek, Suchoš byl rozhodnut jet taky, začal jsem vážně uvažovat. Lákadlo to je obrovský, ale ta porce taky, takže jsem byl chvíli soudnej, než nakonec kývnul. Od toho se začala odvíjet příprava. Přihláška na Czechmana (½ ironman) a ještě předtím Krušnoman-Long distance duatlon. Duatlon byl celej v kopcích. Jak kolo, tak běh po sjezdovce dal pěkně zabrat a hlavně jsem poprvé, vlastně podruhé začal mít náběhy na křeče do nohou, což nebylo úplně pozitivní znamení. Uklidňoval jsem se, že půlka i celej IM jsou po rovince a tady že za to mohly ty kopce… Na Czechmanovi bylo neskutečný vedro, jinak celkem v pohodě (hlavně bez jakýchkoli náznaků křečí), ale že bych měl sílu to dát celý ještě jednou…??? Vždyť tohle byla jenom půlka…!!! Finta byla v tom, že startovný na Slováka se dá zaplatit hotově právě v Pardubicích a tím se vyhnout poplatku v bance za převod v EUR na Slovensko. Takže jsem ještě mohl cuknout. Po závodní koupačce a občerstvení nám bylo fajn, takže padlo konečný rozhodnutí - jdu zaplatit startovný a tím se definitivně upsat (přeci v tom Perryho nenechám samotnýho ). Suchoš už měl jasno, že nejede – zranění!
. V neoprenu jsem nabyl dojmu, že by to mohlo jít. Sice už se nezlepšovala rychlost, ale naopak snižovala únava, a o to mi od začátku šlo. No a když Perryho první pokus na Ironmana vloni nevyšel (kvůli zranění) a převelel si startovný na letošek, Suchoš byl rozhodnut jet taky, začal jsem vážně uvažovat. Lákadlo to je obrovský, ale ta porce taky, takže jsem byl chvíli soudnej, než nakonec kývnul. Od toho se začala odvíjet příprava. Přihláška na Czechmana (½ ironman) a ještě předtím Krušnoman-Long distance duatlon. Duatlon byl celej v kopcích. Jak kolo, tak běh po sjezdovce dal pěkně zabrat a hlavně jsem poprvé, vlastně podruhé začal mít náběhy na křeče do nohou, což nebylo úplně pozitivní znamení. Uklidňoval jsem se, že půlka i celej IM jsou po rovince a tady že za to mohly ty kopce… Na Czechmanovi bylo neskutečný vedro, jinak celkem v pohodě (hlavně bez jakýchkoli náznaků křečí), ale že bych měl sílu to dát celý ještě jednou…??? Vždyť tohle byla jenom půlka…!!! Finta byla v tom, že startovný na Slováka se dá zaplatit hotově právě v Pardubicích a tím se vyhnout poplatku v bance za převod v EUR na Slovensko. Takže jsem ještě mohl cuknout. Po závodní koupačce a občerstvení nám bylo fajn, takže padlo konečný rozhodnutí - jdu zaplatit startovný a tím se definitivně upsat (přeci v tom Perryho nenechám samotnýho ). Suchoš už měl jasno, že nejede – zranění!Zbýval poslední měsíc a něco přípravy. Čas utíkal, tak bylo potřeba zajistit ubytko. To se ukázalo jako docela problém. Piešťany hlásí vyprodáno všude možně… V případě úplného neúspěchu jsme byli smíření s variantou kempu, ale přeci jen s dětma (nejmenšímu byl akorát rok) by to bylo opravdu krajní řešení. V kempech pro stany místa dost, chatky ale obsazený, zkoušíme různý ubytovny, hotely, penziony - všude obsazeno. Nakonec nacházíme chatku téměř přímo naproti Loděnici, kde je zázemí Slovakmana. S majitelem jsme rovnou domluvili možnost přespání pro Perryho, čehož využil. Aspoň můžeme společně na prezenčku, rozpravu…
Zbývá tedy pobalit všechny cajky a ještě něco navíc, protože jsme to pojali jako rodinnou dovolenou a hned v neděli se přesouváme do Sence na Slunečná jazera, kde proběhne regeneračka.
V pátek 1.8. tedy vyrážíme s tím, že musíme stihnou prezenčku (končí v 19:00). Je to první delší cesta s capartama, tak vážně netušíme, kolik času nám cesta zabere. Kupodivu jde vše hladce, na parkovištích protahovačka, fotbálek a jede se dál, D1 taky průjezdná bez problémů a tak na místo dorážíme před čtvrtou odpoledne! Jen co převezmeme klíče od chatky, začíná pořádná průtrž – že prej je to tam takhle už asi 3 dny, že se to během půl hodinky odpoledne vybouří a je zase hezky. Tohle trvá ale nejmíň dvě hodiny. Perry doráží ještě v lijáku, hlavně že v pořádku! Jízda v tomhle přívaláku nebyla nic příjemnýho… Děláme si srandičky, že jestli to takhle bude i zítra, tak budeme muset být hodně brzo v cíli, abychom to neschytali . Pomalu vybalujeme a přemýšlíme, jak to udělat s prezenčkou. Problém je, že i když je zázemí vzdušnou čarou pár set metrů, po silnici je to cca 5 km. Z toho je půlka k mostu, kterej je pro auta zavřenej, takže potom pěkně pěšo. Je skoro šest a déšť lehce ustává. Vaříme véču a kolem půl sedmý vyrážíme autem k mostu, kde parkujeme. Pak po svých po druhým břehu na prezenčku, na kterou přicházíme snad přesně v sedm, vše OK a čekáme na rozpravu. Koukáme na stavbu depa, cílový podium zatím osamoceno (už abychom tam byli) a za chvíli začíná rozprava. Poučení o trati (okruhy – plavání 3x, kolo 6x, běh 6x), co a jak s nafasovanýma igelitkama (jedna na bike, jedna na run) a už zase pelášíme zpátky. Vlado (speaker) nás upozornil, že pokud by byla nepříznivá předpověď a mělo ještě pršet, nedovolí jim vodohospodáři přibrzdit Váh (už při cestě na prezenčku jsme koukali, jakej je v řece proud) muselo by se plavat v zátoce, ale logisticky by to bylo náročný a komplikovaný, a že se to rozhodne ráno. Jo, taky nám bylo vysvětleno, že roční „poplatek“ za použití známky Ironman stojí cca 400 T€ a proto je název Slovakman, avšak s ironmanskými distancemi, tedy 3,8 km plavání, 180 km kolo, 42,2 běh. Po příjezdu ještě polepit přilby, kolo a připravit batohy, abychom mohli ráno po snídani bez většího zdržování vyrazit na start.
. Pomalu vybalujeme a přemýšlíme, jak to udělat s prezenčkou. Problém je, že i když je zázemí vzdušnou čarou pár set metrů, po silnici je to cca 5 km. Z toho je půlka k mostu, kterej je pro auta zavřenej, takže potom pěkně pěšo. Je skoro šest a déšť lehce ustává. Vaříme véču a kolem půl sedmý vyrážíme autem k mostu, kde parkujeme. Pak po svých po druhým břehu na prezenčku, na kterou přicházíme snad přesně v sedm, vše OK a čekáme na rozpravu. Koukáme na stavbu depa, cílový podium zatím osamoceno (už abychom tam byli) a za chvíli začíná rozprava. Poučení o trati (okruhy – plavání 3x, kolo 6x, běh 6x), co a jak s nafasovanýma igelitkama (jedna na bike, jedna na run) a už zase pelášíme zpátky. Vlado (speaker) nás upozornil, že pokud by byla nepříznivá předpověď a mělo ještě pršet, nedovolí jim vodohospodáři přibrzdit Váh (už při cestě na prezenčku jsme koukali, jakej je v řece proud) muselo by se plavat v zátoce, ale logisticky by to bylo náročný a komplikovaný, a že se to rozhodne ráno. Jo, taky nám bylo vysvětleno, že roční „poplatek“ za použití známky Ironman stojí cca 400 T€ a proto je název Slovakman, avšak s ironmanskými distancemi, tedy 3,8 km plavání, 180 km kolo, 42,2 běh. Po příjezdu ještě polepit přilby, kolo a připravit batohy, abychom mohli ráno po snídani bez většího zdržování vyrazit na start.Závodní den
A je to tady! Budíček ve 4:45, v 5:30 chceme odjíždět na kolech (kvůli tomu zavřenýmu mostu) a být v 6:00 v depu. To se nám daří, takže času před startem dostatek. Proud v řece evidentně menší než včera a bojky již na svém místě, tak to bude snad v pohodě. Jedem se ještě podívat pár metrů na výjezd cyklistické části a pak už odevzdat kola do depa a igelitky na příslušná stanoviště. Kolem 6:30 už začínáme pokukovat po neoprenu rozloženýmu u vody na tribuně pro diváky, ale nějak se do toho nehrneme. Ještě přiváží dělo na startovní výstřel, koukáme jak ho ládují a pak už se do toho začínáme soukat. Je azuro a hlavně brzo ráno, takže se v tom nebudeme smažit jako v Pardubkách. Jdeme zkusit vodu. Na první ponoření celkem chladná, ale pár temp a je to ideální (cca 21°C).
Swimm
Na startu se ocitáme celkem v předních pozicích, protože původní balík byl rozhodčím zahnán o kus zpět a tak jsme se celkem nechtěně ocitli dost vpředu – bohužel! Už stíháme jen popřání si a je tu STARTOVNÍ VÝSTŘEL – opravdu pořádná rána z děla a jde se na to! Plavání není naše silná stránka a tím, že jsme byli vpředu, zažíváme pěknou melu. Hlava na hlavě, každej se po každym sápe, voda se vaří a já schytávám pár vln přímo při nádechu. Zpomalit se ale moc nedá, zahlcenej přecházím na prsa a vyplavávám do boku mimo hlavní pole a začínám chytat rytmus a tempo, uklidňuju dech a po chvilce už to je v pohodě a můžu začít vyhlížet první bóji. U ní se to opět zhušťuje, ale raději plavu větším obloukem a kontaktu se vyhýbám. Perry schytal pověstnou “kopačku” přímo do obličeje (ráno říkal, ať na něj moc nemluvim, že ještě spí, tak tohle ho zaručeně probralo ). Měl jsme strach i ze stržených brýlí, ale tak zlý to naštěstí nebylo! Po každym kolečku se muselo vyběhnout na pláž a hned zase zpátky do vody. Dobrý to bylo v tom, že jsem se aspoň kouknul na mezičasy. Blbý zase v tom, že hned pár metrů od břehu, kde se ještě neplavalo, byly velký kameny, o který se dalo lehce nakopnout. Chtělo to hlídat a raději moc při vlezu do vody nespěchat. Snad tam byly i nějaký zranění… Pole se pěkně natáhlo a s tlačenicí už nebyl vůbec žádný problém. Pocitově se plavalo úplně skvěle a hlavně bez větší námahy! Polovina tedy lehce proti proudu a pak pěkně po proudu, ale zásadní rozdíl jsem tedy nezaznamenal. Po třetím okruhu již do depa. Po výběhu najít svojí igelitku a pelášit do převlíkacího stanu. Tam nám pořadatelé pomohli s vybalením věcí na kolo a uklizením neoprenu (to bylo super), pak pro kolo a výběh na lajnu, odkud už se dá jet. Po nasednutí odmáčknu mezičas a koukám, že toto měl být nejlepší čas plavání, v co jsem doufal a teď je včetně depa! Nálada se po počátečních pocitech topení hóóódně vylepšila .
). Měl jsme strach i ze stržených brýlí, ale tak zlý to naštěstí nebylo! Po každym kolečku se muselo vyběhnout na pláž a hned zase zpátky do vody. Dobrý to bylo v tom, že jsem se aspoň kouknul na mezičasy. Blbý zase v tom, že hned pár metrů od břehu, kde se ještě neplavalo, byly velký kameny, o který se dalo lehce nakopnout. Chtělo to hlídat a raději moc při vlezu do vody nespěchat. Snad tam byly i nějaký zranění… Pole se pěkně natáhlo a s tlačenicí už nebyl vůbec žádný problém. Pocitově se plavalo úplně skvěle a hlavně bez větší námahy! Polovina tedy lehce proti proudu a pak pěkně po proudu, ale zásadní rozdíl jsem tedy nezaznamenal. Po třetím okruhu již do depa. Po výběhu najít svojí igelitku a pelášit do převlíkacího stanu. Tam nám pořadatelé pomohli s vybalením věcí na kolo a uklizením neoprenu (to bylo super), pak pro kolo a výběh na lajnu, odkud už se dá jet. Po nasednutí odmáčknu mezičas a koukám, že toto měl být nejlepší čas plavání, v co jsem doufal a teď je včetně depa! Nálada se po počátečních pocitech topení hóóódně vylepšila .Bike
Hned zpočátku mám lehký pocit hladu, tak rozbaluju energetický želatinový bonbony, který se pěkně spekly a je z toho jeden obří gumídek, z kterýho postupně ukusuju. Je téměř bezvětří a kolo podezřele jede. Průměr málokde klesne pod 40 km/h. Kéž by to takhle chtělo vydržet… Ne ne, hned na otočce zjišťuju, že to bylo mírně s větrem v zádech, takže zpátky to je trochu pomalejší, průměr ale jen lehce pod 40-kou. Průjezd depem, občerstvení a další kolo. Už je to pomalejší, začíná být teplo a vítr zesiluje, už to není takový, jako předchozí kolo, ale pořád si říkam, že to jede super! Někde koncem druhýho okruhu lovím v zásobách namazanou housku se šunkou a sýrem. Teď už víme, že to je pěkná blbost, viď Perry! I když se nejede nějaká velká intenzita a dýchání se zdá být v klidu, jakmile se dostane suchý sousto do pusy, je to špatný! Nejde to pořádně rozkousat, natož pak polknout. Bojoval jsem s dvěma sousty pěkně dlouho a musel je hodně zapíjet a pak to vzdal (Perry měl namazaný dva chleby, jeden horko těžko dal, druhej ani náhodou…). Přeci ale je potřeba při tolika hodinách jíst něco “pořádnýho” a ne jenom gely, banány… Riskovat žaludeční potíže se mi nechtělo, zároveň je jasný, že je potřeba jíst, a to celkem dost, tak to zkouším s ovesnou tyčinkou. Je to dost podobný tý housce, ale jde to líp rozkousat a s douškem tekutiny rozmělnit a polknout. Sice to taky chvíli trvá, ale aspoň něco. Vlastně to byla jediná “pevná” strava za celou dobu. Ještě mi podali 2x kousky taky nějaký tyčky, ale jinak banány, melouny a gely, k pití cola, voda a ionty. Třetí 30-ti kilometrovej okruh šel zase o poznání hůř než předchozí a zdálo se mi, že vítr fouká fakt silně. Asi už ubývaly síly a ta jízda proti větru, kde se průměr v pátým a šestým kole sotva přehoupává přes třicítku, byla ubíjející. Co naplat, že se pak vezeme po větru. S Perrym se potkávám +- na stejným místě, tak očekávám seběhnutí na běžecké části. Po otočce v závěrečném okruhu se snažím trochu odpočinout, takže rychlost a průměr se i přes příjemnou jízdu po větru o moc nelepší. Na konci posledního okruhu, cca 2km před depem mě začalo škubat stehno a pokoušet se o křeč. Co to je??? Zvolňuji, jedu úplně bez šlapání a protahuji. Moc to nepomáhá, jakmile sednu zpět do sedla, už je to tam zase. Prostě jsem ten kousek dojel ve stoje a čekal, co bude, až odevzdám kolo. Budu se moct hýbat? Při příjezdu do depa jsem udělal malou chybku z neznalosti. Rozepínám a zouvám tretry ještě před sesednutím. Normálně by to bylo OK, ale tady bylo potřeba kus běžet, najít si igelitku na běh a běžet dále do stanu a tam se teprve převlíct a já měl oblečený ponožky už na cyklistickou část (příště vzít ponožky až na běh nebo druhý depo přeběhnout v tretrách). No co, prostě běžím v ponožkách (naštěstí po koberci a kousek po trávě) a hned po dohledání igelitky vyndávám běžecký boty a na místě obouvám a až pak dobíhám do stanu a beru ostatní připravené věci – kšiltovku a ledvinku. Opět skvělí pořadatelé pomohli s úklidem cyklistických věcí, takže bez většího zdržování hurá na běh.
). Přeci ale je potřeba při tolika hodinách jíst něco “pořádnýho” a ne jenom gely, banány… Riskovat žaludeční potíže se mi nechtělo, zároveň je jasný, že je potřeba jíst, a to celkem dost, tak to zkouším s ovesnou tyčinkou. Je to dost podobný tý housce, ale jde to líp rozkousat a s douškem tekutiny rozmělnit a polknout. Sice to taky chvíli trvá, ale aspoň něco. Vlastně to byla jediná “pevná” strava za celou dobu. Ještě mi podali 2x kousky taky nějaký tyčky, ale jinak banány, melouny a gely, k pití cola, voda a ionty. Třetí 30-ti kilometrovej okruh šel zase o poznání hůř než předchozí a zdálo se mi, že vítr fouká fakt silně. Asi už ubývaly síly a ta jízda proti větru, kde se průměr v pátým a šestým kole sotva přehoupává přes třicítku, byla ubíjející. Co naplat, že se pak vezeme po větru. S Perrym se potkávám +- na stejným místě, tak očekávám seběhnutí na běžecké části. Po otočce v závěrečném okruhu se snažím trochu odpočinout, takže rychlost a průměr se i přes příjemnou jízdu po větru o moc nelepší. Na konci posledního okruhu, cca 2km před depem mě začalo škubat stehno a pokoušet se o křeč. Co to je??? Zvolňuji, jedu úplně bez šlapání a protahuji. Moc to nepomáhá, jakmile sednu zpět do sedla, už je to tam zase. Prostě jsem ten kousek dojel ve stoje a čekal, co bude, až odevzdám kolo. Budu se moct hýbat? Při příjezdu do depa jsem udělal malou chybku z neznalosti. Rozepínám a zouvám tretry ještě před sesednutím. Normálně by to bylo OK, ale tady bylo potřeba kus běžet, najít si igelitku na běh a běžet dále do stanu a tam se teprve převlíct a já měl oblečený ponožky už na cyklistickou část (příště vzít ponožky až na běh nebo druhý depo přeběhnout v tretrách). No co, prostě běžím v ponožkách (naštěstí po koberci a kousek po trávě) a hned po dohledání igelitky vyndávám běžecký boty a na místě obouvám a až pak dobíhám do stanu a beru ostatní připravené věci – kšiltovku a ledvinku. Opět skvělí pořadatelé pomohli s úklidem cyklistických věcí, takže bez většího zdržování hurá na běh. Run
Sice poslední, ale asi nejtěžší disciplína. Ono je těžký odhadnout, kolik sil pošetřit, takže se dá hodně získat, ale ještě víc ztratit. Na trati bylo vidět hodně chodících borců! Byl jsem odhodlán běžet a nepřecházet do chůze, dokud to půjde. Obavy z následnýho nerozběhnutí byly veliké. Na začátku běhu po náznaku křeče z biku ani památky. Podle hodinek to bylo rozběhnutý podezřele dobře, tak jsme se musel hodně a dlouho brzdit! Průměr necelých 4:40 byl moc, ale “přibrzdit” na čas kolem 5 min. na kilák chvíli trvalo a taky mě začala bolet nejspíš bránice, podle toho, jak to Perry popisoval. Má s tím své zkušenosti… je potřeba zvolnit a postupně se rozeběhnout… O to jsem se snažil, ale docela to trvalo a úplně to nepřešlo vlastně až do konce… Po přepálených prvních kilometrech naštěstí přichází občerstvovačka, na tu jsem se moc těšil, protože jsem se na kole ani jednou nepolil, takže jsem byl řádně a komplet zalepenej. Pěkně se oplachuju, občerstvuju a mažu dál. Z běhu jsem měl obecně respekt, jednak protože v tréninku těch dlouhých běhů bylo hodně málo a druhak po takový porci jsem netušil, co to se mnou udělá. Seznámení s tratí v prvním kolečku proběhlo a tak už jich zbývalo “jen” 5. První část okruhu vedla podél řeky pěkně na sluníčku zato po louce, druhá část byla namotaná v parku, ale po asfaltu. Slunce pálilo jako blázen a jen díky občerstvovačkám a houbičkám za krkem se to dalo jakž takž snést. Hned v prvním okruhu vidím v dálce rodinku, tak na chvíli zastavuji a bavíme se, pak pokračuji dál. Za chvíli si plácneme s Perrym. Tak jako jsme se potkávali na cyklistický části, tady zrovna tak a můžeme prohodit aspoň pár slov. V týhle fázi závodu, myslím tím druhý a třetí kolo, to bylo nejhorší. S přibývající únavou se dostavily náběhy na křeče!!! Do cíle ještě daleko, tak jsem si v duchu ubíral jedno kolo – to poslední a chlácholil se, že to už potom nějak dám, třeba i pěšky… Stejně to moc nepomáhalo a křeče mě několikrát i zastavily! Jakmile jsem cejtil náběh, raději jsem přešel do chůze nebo úplně zastavil a propínal levý zadní stehno. Teď to byl běh od občerstvovačky k občerstvovačce. Tam se protáhnout, pořádně se zlít a zkusit cupitat dál. Někdy musím zastavit kousek před občerstvovanou (to naštve, ale nedá se s tím nic dělat), vždycky to bylo ale jenom na chvíli a hlavně se to dalo rozeběhnout! Vzpomínám na dlouhýho Drásala (MTB maraton), kdy se po 120km v terénu poprvé seznamuju s pořádnýma křečema (zatím se to dosud neopakovalo a obecně s tím problém při tom množství závodů nemám!) Zůstal jsem tenkrát sedět v sedle, opřenej v kopci o zaparkovaný auto, nohy zacvaklý v pedálech a nemohl se hnout. Každou chvíli jsem se zkoušel pohnout, ale marně, křeče hned kousaly. Až za pár minut odezněly a mohl jsem zlehka pokračovat dál. Tady by to mohlo znamenat dost dlouhou pauzu nebo taky klidně konečnou! Magnesko bylo již dávno vypitý, tak beru preventivně gel. Snad v každým kole nejmíň jeden (byly to takový malý sáčky-ideální velikost na jedno polknutí). Křeče mě trápí pouze na levý noze, tak jí asi podvědomě odlehčuju a začínají bolet svaly na pravý noze. To už bylo předposlední kolečko. Pak už bolí nohy komplet a tempo je hodně pomalý, přesto to křeče nechtějí vzdát. Já ale taky ne! Podle všeho mohlo být ještě hůř-viděl jsem chlapíka, co seběhnul z trasy nedbaje upozornění pořadatele, že tudy ne! Jen mávne rukou a s hláškou “Iděm sa vys..ť ” mizí v houští. Další taky poodbíhá za křoví, kde zvrací obsah z předešlých občerstvovaček. Detaily raději nezkoumám… Chodících běžců přibývá. Tyhle záběry moc povzbudivý nejsou, ale jak se blíží poslední kolo, už začínám věřit, že to snad fakt dám. Pravdou je, že se v posledním kole začíná žaludek ozývat, tak už piju jen vodu a colu a gely s díky odmítám. Poslední plácnutí a povzbuzení s Perrym a jdeme do cílový rovinky. Vzpomínám na povzbuzení Petra Vabrouška-celkového vítěze – když šel do cíle, měl jsem před sebou ještě asi 3 okruhy, ale jak byl asi taky v euforii, tak mi nastavil ruku a taky jsme si plácli. Asi odměna za povzbuzování jak na kole, tak na běhu. Je to fakt borec . No nic, to už jsem těsně před cílem a myslím na tu cílovou rampu a hlavně že nebudu muset do koridoru do dalšího kola, ale vychutnat si cílovou rovinku s výstupem na pódium. Zde je snad každý okomentován Vladem, přichází gratulace, medaile a ručník. Zůstávám stát v předklonu a nevěřím, že to mám za sebou. Daří se mi maskovat pár slz, který mi prostě vhrkly do očí. Nedalo se jim ubránit! Těch pár bezprostředních okamžiků po dokončení jsou hodně silný!!! Nepopsatelný… Utírám pot a slzy do ručníku s logem Slovakmana a sunu se z pódia. Mám dilema, kterou cestu zvolit, jestli po schodech nebo šikminu, po který se dobíhá. Volím šikminu. Tuším, že schody by znamenaly další záminku pro křeče…
. No nic, to už jsem těsně před cílem a myslím na tu cílovou rampu a hlavně že nebudu muset do koridoru do dalšího kola, ale vychutnat si cílovou rovinku s výstupem na pódium. Zde je snad každý okomentován Vladem, přichází gratulace, medaile a ručník. Zůstávám stát v předklonu a nevěřím, že to mám za sebou. Daří se mi maskovat pár slz, který mi prostě vhrkly do očí. Nedalo se jim ubránit! Těch pár bezprostředních okamžiků po dokončení jsou hodně silný!!! Nepopsatelný… Utírám pot a slzy do ručníku s logem Slovakmana a sunu se z pódia. Mám dilema, kterou cestu zvolit, jestli po schodech nebo šikminu, po který se dobíhá. Volím šikminu. Tuším, že schody by znamenaly další záminku pro křeče… Celkem bolavej, ale neskutečně šťastnej usedám na lavičku, vychutnávám obyčejnou vodu a dyňu červenou (slovensky meloun ) a koukám, jak další borci probíhají do dalšího kola a občas někdo zahne do cílový rovinky a rampu na podium. Hlavou se mi honí všechno možný, vesměs pozitivní pocity, až si říkám, že jsem to čekal horší! Už se těším na relax u jezer, kam se zítra s rodinou přesouváme. Jdu si vyzvednout věci z depa a převlíct do civilu. Nespěchám, čekám na Perryho, který něco po půl hodince doráží a se zdviženýma rukama vbíhá na vytoužený podium. Má to panáček taky za sebou. Holky odepínají čip, předávají medaili, ručník a Vlado chválí výkon do mikrofonu. Pod pódiem se scházíme, gratulujeme a občestvujeme. Pak zpátky na ubytko, přivítání s rodinou, druhá večeře v podobě objednané pizzy - byla výborná a pak už zasloužený spánek.
) a koukám, jak další borci probíhají do dalšího kola a občas někdo zahne do cílový rovinky a rampu na podium. Hlavou se mi honí všechno možný, vesměs pozitivní pocity, až si říkám, že jsem to čekal horší! Už se těším na relax u jezer, kam se zítra s rodinou přesouváme. Jdu si vyzvednout věci z depa a převlíct do civilu. Nespěchám, čekám na Perryho, který něco po půl hodince doráží a se zdviženýma rukama vbíhá na vytoužený podium. Má to panáček taky za sebou. Holky odepínají čip, předávají medaili, ručník a Vlado chválí výkon do mikrofonu. Pod pódiem se scházíme, gratulujeme a občestvujeme. Pak zpátky na ubytko, přivítání s rodinou, druhá večeře v podobě objednané pizzy - byla výborná a pak už zasloužený spánek.V neděli ráno Perry odjíždí domů, my pobalíme a suneme se na Slunečná jazera. Tady lenošíme a užíváme si celý týden a tak celou akci s názvem Slovakman 2014 (mistrovství ČR a SR v dlouhém triatlonu) ukončujeme. Cca do středy cítím lehkou bolest v břiše při hlubokým nádechu, ale snesitelný a pak už úplně bez problémů.
Časy:
Plavání celkem 1:07:56 (1.okruh 22:24, 2.okruh 22:00, 3.okruh 23:32)
depo1 1:35
Kolo celkem 5:26:41 (1.okruh 50:59, 2.okruh 50:21, 3.okruh 53:19, 4.okruh 55:51, 5.okruh 57:26, 6.okruh 58:45)
depo2 1:18
Běh celkem 4:09:07 (1.okruh 37:11, 2.okruh 39:30, 3.okruh 41:34, 4.okruh 42:39, 5.okruh 44:06, 6.okruh 44:07)
Celkový čas: 10:46:38, celkově 38. místo, 7. v kat.
Perry: 11:22:38, celkově 64. místo, 5. v kat.
K celkovému času- nechával jsem si zadní vrátka, takže nejhorší „předpokládaný“ čas jsem si dal 13 h, ale taky jsem počítal s tím, že to v případě krize třeba dojdu i pěšky a vzdát jen v nejhorším případě. Další meta byla 12 h, to se zdálo reálný. Ideálně jsem se chtěl motat někde mezi 11 a 12 hodinama. Pod 11 hodin jsem počítal pouze v ideálním případě bez jakýchkoli problémů, no a pod 10 hodin jsem sice propočet na jednotlivé okruhy jednotlivých disciplín měl, ale to je z říše snů. I když je fakt, že po plavání a počáteční cyklistice to vypadalo docela reálně. Pak se tempo začalo rychle zpomalovat (to je pěkný – rychle zpomalovat ) a bylo a upnul jsem se k původnímu „vytouženýmu“ času-být někde kolem 11h v cíli. Jsem moc rád, že mě to psychicky nezlomilo a pokračoval v klidu dál. Šlo hlavně o to, prožít si to a dostat se ve zdraví do cíle. Třeba bude možnost si to ještě někdy a někde zopakovat….
) a bylo a upnul jsem se k původnímu „vytouženýmu“ času-být někde kolem 11h v cíli. Jsem moc rád, že mě to psychicky nezlomilo a pokračoval v klidu dál. Šlo hlavně o to, prožít si to a dostat se ve zdraví do cíle. Třeba bude možnost si to ještě někdy a někde zopakovat….Poděkování
Velký, vlastně a rozhodně největší poděkování patří rodině! Bez jejich podpory, pochopení a tolerance, bych to nikdy nedokázal. Samo taky klukům z týmu, díky kterým se tato "bláznivá" myšlenka zrodila a uskutečnila.
Díky. Jirka Š.
PS: Perry, doufám, že se nenecháš odradit od dětí. Jestli Ti šla hlava kolem, tak věř, že sice oba kluci řádili docela slušně, přesto to nebylo zdaleka nejhorší a umí být ještě víc „ve formě“ .
.Komentáře
Přehled komentářů
pěkný čtení a parádní výkony, gratulace Ironmani !
gratulace
(děbi, 17. 8. 2014 23:25)Ahoj, taky gratuluji, máte opravdu můj veliký obdiv a taky veliký respekt. Kdysi jsem si říkal, že bych něco takového jednou zkusil, ale ta správná doba nepřišla a pochybuji, že někdy přijde.
(Ondra, 16. 8. 2014 11:41)
Co si dokážu představit, je: sem tam nějaká křeč, horko, bolení nohou, bolení bránice, bolavej zadek.. a emoce v cíli. Jenže ty moje představy jsou jak z maratonu, tak i z 15km závodu..
Co si nedokážu představit: že bych se hodinu jenom válel ve vodě natož plaval, že bych seděl ve trvrdym sedle tvrdýho kola skoro 6h, že bych uběhnul maraton po námaze, kterou si každou zvlášť nedokážu představit..
Obrovská gratulace a respekt! Respekt ke sportovnímu výkonu a respekt tobě a rodině, že jste období přípravy zvládli spolu - to je druhá medaile:-)
doplnění...
(JŠ, 15. 8. 2014 22:14)
kouám, že se tam nenakopírovalo PS-ko, tak už tam je...:-) (a opraveno pár chybiček)
díky
.
(Gumofka, 15. 8. 2014 20:11)
Pěkný, moc pěkný, umět plavat, jezdit na silničce a líp běhat, tak by mě tvůj článek utáh..
Skvělej výkon Jiří..
.
(Suchoš, 18. 8. 2014 19:40)